convict

?

ads

noun

အပြစ်ကျသော ရာဇဝတ်သား

အပြစ်ရှိကြောင်း သက်သေပြသည်၊ အပြစ်ရှိကြောင်း ဆုံးဖြတ်သည်

အကျဉ်းသား။ ထောင်သား။ also con

  • an escaped convict.

~ convicts plural

verb

~ sb of sth စီရင်ချက်ချသည်။ ပြစ်ဒဏ် ချမှတ်သည်။ often be convicted

  • She has twice been convicted of fraud.

~ convicts 3rd person; ~ convicted past tense; ~ convicting present participle

CONVICT

?

ads